Když jsme se vrátili z naší dovolené tak se mě někdo ptal: "proč zase Itálie?".  Itálie má vysoké hory, zajímavou přírodu, velkou spoustu památek, moře...  Itálie je vstřícná ke karavnistům.  Italové jsou většinou velmi přátelští. Nevadí jim, že neumíte perfektně jejich jazyk,  chtějí se domluvit. Spoustu věcí prostě neřeší. A dělají skvělou zmrzlinu :o)

30.4. a 1.5. Překonáváme dlouhou cestu přes Německo a Rakousko. Přehoupneme se přes Brener, kde na okolních horách vidíme sníh. Za Lago di Garda sjíždíme z dálnice. Doprava nabírá italské parametry, narvi se kam se dá a hodně u toho gestikuluj. Plná čára znamená předjížděj opatrně a dvojitá plná je předjížděj velmi opatrně. Ze začátku května jsme se přesunuli rovnou dopůlky června, bezinka je v plném květu a všude plno vlčích máků. Naše první zastavení a místo prvního noclehu je městečko Bobbio. Klášter tu byl založený v roce 614. Byla tu jedna z největších knihoven středověku. A především je tu nádherný starý most.

2.5. Kdo může říct, že ho budí policie za úsvitu. No stáli jsme na zákazu a špatně jsme si přeložili ceduli, ale že by si ji špatně přeložili i naši italští sousedé? Zkrátka karavanové stání bylo jinde, ale tady to bylo hezčí. Takže rychle zabalit a jedem na pobřeží Cinque Terre, do Monterosso.                      O Cinque Terre by se dalo napsat hodně, ne nadarmo je to památka UNESCO.  Je tu hodně, ale opravdu hodně lidí. A z nádraží se valí každou chvíli další skupinka.  Arwenka má velký úspěch, stále má nějakého otlapkávače, hlavně děti. Vyrážíme kozí stezkou po kamenech, nahoru a dolů do dalšího městečka Vernazza. Před vstupem na stezku zaplatíme vstupné do parku a karta pak platí i na autobusy provozované národním parkem. 

Parkoviště v Monterosso, bez servisu (GPS 44.144572, 9.646353)

3.5.  Ráno kupujeme víno, limoncelo, citronovou marmeládu a místní citróny a popojedeme do dalšího městečka , do Manarola. Stání je tu velmi maličké a navíc přes dvě místa stojí mikrobus. Vmáčkneme se vedle něj. Do městečka je to ještě pěkně z kopce. Pěší cesty do Corniglia a Riomaggiore jsou uzavřené. Svezeme se lodí. Moře má fantasticky azurovou barvu a pohledy z moře na města stojí za to. Podle starých fotek tu byly všude na prudkých svazích vinice. Teď už jich moc není.  Po návratu k autu zjišťujeme, že máme za stěračem pokutu.

Maličké parkoviště pro zhruba 20 aut, nad Manarola ( GPS 44.108815, 9.732582 ). Je tu záchod a pitná voda.  Jen je opravdu malinké. Je lepší přijet pozdě odpoledne nebo navečer, kdy jednodenní turisté už odjíždějí. 

4.5.  Ráno je azur, konečně bude na sandále a tričko. Včera jsme se od obecní policistky, kterou se nám podařilo odchytit, dozvěděli, že pokutu máme zaplatit na poště. Tak hned ráno jdeme do Manarola hledat poštu. Díky velmi milému pánovi na poště se mi podařilo pokutu zprovodit ze světa.  Hurá! Dalším našim cílem je Porto Venere, město na okraji Cinque Terre.  Je tu přístav, pláže (moře je ale strááášně studené) , velmi pěkný kostel San Lorenzo z černého kamene, zbytky hradu, historické centrum... Od hradu je krásný výhled na zátoku, kostel San Pietro, na město s hradbami a zahrady.

Stání pro obytná auta s vodou a výlevkou, a parkovacím automatem je na okraji Porto Venere (GPS 44.059226, 9.847758 ) Do centra města je to ještě zhruba 2 km.

5.5. Dlouhý přejezd k přírodnímu parku Marrema. V Alberese jsme až po poledni. Zjišťujeme informace, které jsme před cestou nikde v průvodci  ani na netu nevyčetli. A to, že v turistickém cetru musíme koupit vstupenku do parku, která slouží i jako jízdenka na bus. Bus vás zaveze na výchozí místo turistických tras. Dostaneme i mapku tras. Pouze dvě trasy jsou přímo z Alberese. Bohužel zjišťujeme i to , že do parku nesmíme se psem. Takže další přejed do Saturnia.  Cestou se zastavujeme v Talamone na oběd. Talamone je také možné východisko do parku Marrema. V Saturnia je  vyhlášené koupání v kaskádách potoka, který je napájený teplým minerálním pramenem.

U Saturnia je velký a velmi pěkný karavanový kemp (GPS 42.655202, 11.504133  ). Je tu recepce, samozřejmě výlevka i voda, také sprchy a toalety.

6.5. Ke koupališti vyrážíme brzy ráno, voda nádherně hřeje a hrozně smrdí. Síru z věcí cítíme ještě týden. Ale koupání je opravdu požitek. Po koupání si ještě užíváme pohodu v kempu a plánujeme kam dál. Loni jsme vynechali Montepulciano, takže míříme tam. Celou cestu máme po levé straně Monte Amiata, se svými 1731m je výraznou dominamtou. Montepulciano je jedno z městeček na kopci, celé historické centrum má zachovalé hradby a spleť uliček. Je tu příjemný klid, žádné davy. Město nám trochu připomíná zmenšenou Sienu.

Stání pro obytná auta v Montepulciano je za autobusovým nádražím (GPS 43.096011, 11.787192 ) . Dost velké a se servisem. Jen pozor, ve čtvrtek se tu nesmí stát od 7 do 15 hodin, kvůli trhu.

7.5. Vstáváme brzy, protože na parkovišti bude dnes trh, tak musíme do 7 hodin odjed. Odměnou za brzské vstávání jsou nádherné výhledy do krajiny ještě v ranní mlze a zalité vycházejícím sluníčkem. Zkrátka romantika. Dopoledne strávíme v Sieně. Vychutnáme si známá místa a skvělou zmrzlinu. Podvečer si necháváme na San Gimignano. Na počátku středověku to bylo živé a bohaté město, a paláců s věžemi tu bylo 72, dnes 15. Je znát, že je to nejnavštěvovanější místo v Toskánsku, ale s večerem vylidňuje a získává milejší atmosféru.

Nocovali jsme karavankempu Santa Chiara. Docela drahé, ale moc hezké stání. Nabízejí tu i místní vína a vaří místní speciality. Do San Ginignana vás sveze zdarma mikrobus.

8.5. Při večerním plánování jsme v průvodci uviděli fotku římského amfiteatru ve Volterra. To nás láká. Bohuže na místě zjišťujeme, že je uzavřený, takže si ho můžeme prohlédnou jen z ulice, která prochází nad ním. Ale i tak je Volterra zajímavá. Její historie sahá ještě před Etrusky. Nenechali jsme si ujít ani Balze, strmé strázy, kde eroze ukusuje okraj města a staré etruské hradby . Na předposlední večer přejíždíme k moři do Marina di Cecina.

Zůstáváme na stání pro obytná auta, cca 10 minut od pláže (GPS 43.292666, 10.508043 ) Je tu parkovací automat a přes den i obsluha. Za poplatek u obsluhy, si tu můžete udělat i servis a načerpat vodu.

9.5. Lucca město s fantastickou atmosferou. Historické centrum má zachovalé hradby upravené jako promenádu, kolem dokola přes 4 km. Hodně se tu jezdí na kole, běhá a venčí. Obešli jsme významnější památky, kostely San Frediano, San Michele in Foro, věž Torre Guinigi na jejímž vrcholku rostou cesmínolisté duby... A tu nejlepší zmrzlinu, kterou jsme kdy ochutnali, mají v Lucca, v Gelateria Veneta (Via Vittorio Veneto 74). Odpoledne jedeme do Collodi, rodiště dřevěné loutky Pinocchio. Nás ale víc zajímá zahrada u Villa Garzoni. Zahrada je sice krásná, terasovitá ve stylu italského baroka, ale trochu zanedbaná.

Na poslední nocleh zastavujeme na stání kousek od Ponte della Madalena (GPS 43.976298, 10.541338 ). je tu voda i výlevka a stání je zdarma. 

10.5. Cesta domů docela rychle ubíhá, takže zbyl i čas na kávu a dortík. Udělali jsme si za ní výlet až do 2094 m nad mořem, na Passo Giovo.